Nevim jestli je to pravda s tim Kinoautomatem v Osace, ale cca 48 let po Hornickovi jsme tam jeli sirit zvrhlou kulturu my.
Rano jsme vybehli na vlak do Osaky, dve hodinky to byl courak, kterej se ale naklanel v zatackach a delal pri tom zvuky jako nejaky kvilejici dite nebo papousek, v Nagoye jsme presedli na Shinkansen, a pak uz sme jeli s vetrem o zavod. Rychlost zvuku jsme ale neprekonali a wi-fi tam taky nemaj. Zlatej zlutak do Ostravy, ale jelo to fakt rychle.
V Osace jsou cely dlouhy ulice jako nakupni centra a trziste, ale v nedeli je to uplne vymeteny, takze trochu postapo. Jedinej slusnej podnik byl bufac, kde meli jen uhore s rejzi.
Postupne tvorime zebricek nejpodivnejsich japonskejch zamestnani a zacina to bejt slusna sbirka: prvni den jsme potkali pani, ktera upozornuje lidi na jezdicich schodech, ze muzou upadnout (asi to meli rozbity, na jinejch mistech uz mluvily samy schody), hodne rozvinutej je segment hlidacu potencialne nebezpecnejch mist, treba pan kterej hlida silnici, na nadrazi na peronech chodi borec s mikrofonem na vysilacku a ohlasuje prijizdejici vlaky - co jsou a kam jedou, ale naprosto nejhustejsi zamestnani v Osace je zdravic v tunelu pro pesi pod rekou. sjedete vytahem do tunelu, podchazite reku a uprostred je clovek kterej vas zdravi. Pres poledne tam byl sam, ale odpoledne tam zdravili dokonce tri, kazdej na jedny strane a este jeden uprostred. S takovouhle fantazii tady asi nebudou moc problemy s nezamestnanosti.
Hrali jsme v klubu u reky, prej legendarni nejvic industrial prostor FLOAT. Pred nama Minor House, Asuna s silenym preparovanym DJem a Federselova oblibenkyne Haco, vsechno bylo super, uzil jsem si i jejich celkem dlouhy zvukovky. Trochu sem mel v ty zaplave skvelejch experimentalnich zalezitosti uz druhej den za sebou pocit, jestli tak trochu nevozime sovy do Aten, nebo teda do Osaky, ale reakce lidi nam zatim davaj spis nadeji, ze to smysl ma. S nama tentokrat zazpivala Cuushe, kterou jsme nevideli od spolecnyho turne po Cesku a Rakousku. Dost necekane se ochladilo a nekomu se tak stalo osudne svestkove vino pro zahrati. Radsi ani nebudu psat komu, stejne sme tu za partu exotu vsichni.
Bydleli jsme v nejakym zvlastnim hostelu asi z bejvaly restaurace, klukum se hned povedlo sundat si boty az na stupinku a tim urazit hostitele a znesvetit celej dum, ale spousta veseleho smichu zachranila situaci. Neco podobnyho pak proved este Federsel odlozenim bundy na stul, ale holt protokoly japonske etikety jsou zaludne, mame se co ucit.
Snazili sme se Asunovi vysvetlit co je to feng shui, ze prece nebudem spat s hlavou ke dverim, ale rano sme zjistili, ze na druhou stranu za tenkou papirovou stenou bylo okno, takze do nas prazilo slunicko jako blazen.
Žádné komentáře:
Okomentovat