pondělí 18. května 2015

07 Od ted uz muzem hrat i v telefonni budce, od ted uz muzeme spat v telefonni budce

Rano v Hiroshime probiha ve znameni vseho na posledni chvili. nevim presne jak jsme to naplanovali, ale na posledni chvili vybihame z hotelu uz po checkoutu, skacem do tramvaje a v posledni minute chytame Shinkansen do Tokia. Cestou stihnu na schodech upustit JR pass, ale Federsel ho nastesti najde. Cestou jsme konecne vidime horu Fuji a snazime se ji vyfotit, z vlaku to jde diky sileny rychlosti prekvapive blbe.




 

V Tokiu se hned jdeme ubytovat do hotelu ROYAL OAK, zni to honosne, ale nejspis se o nas v Japonsku neco suska, protoze nam pripravili v pokoji pro trpaslicky opravdovy prekvapeni. Dve libankovy postele 180x100cm, 4 pizamka, 4 hrnicky, 4 kartacky a 4 rucnicky, to vsechno v mistnosti, kam kdyz clovek zajde s kufrem, tak uz nema sanci se otocit.


Na chodbe otevirame kufry a hazime aspon nejaky veci do pokoje, nez vyrazime smer Dommune. Provazi nas serie naprosto podivnejch napisu jak na pokoji, tak ve vytahu.



Dve stanice vlakem a pochod pul hodiny do televizniho studia, ktery je ve sklepe v dost nepravdepodobny rezidencni ctvrti. Vetsinou tam hrajou hlavne DJove a oneman-elektro projekty, ale dnesni vysilani je showcase labelu Whereabouts, Very Jonas a my s Moskitoo takova obskurni svesticka umeboshi na dortu vecera. Samotny studio je jen o malo vetsi, nez nas hotelovej pokoj, ale zvladnem se nacpat k jednomu stolecku a okolo na zem, aby se tam mohli postavit i bici a naskladat ostatnich sest nebo kolik projektu. Na zvukovku trochu prekvapive dostavame 5 minut, ale uz nas jen tak neco nerozhodi, nase forma je den ode dne lepsi.


Od rana jsme nejedli, takze s krecema vybihame neco ulovit, nahoda nas zanese do cinskyho buface, kde zblajznem neco malyho, ale citim ze Federsel je pobourenej, jet do Japonska dat si jidlo v cinskym bufetu je trochu divny, to uznavam. Vypadnem ven a potkavame hladovyho Yasuhika, tak to jdem nekam napravit. Nachazime nejakej specialni Udonovej podnik, kde maj zahadnou recepturu nudli s drcenym japonskym sejrem, zni to podezrele, nejen nam. Yasu si strihne komickou scenku a vysype na sebe celou sklenici sezamovejch seminek, nejakej povolenej uzaver nebo co, smeju se, a tak dostanu dve lzice suchyho sezamu taky do talire - japonskej suchej humor.
Cekame pred klubem, dovnitr uz se nevejdem, precijen jsou tam vystupujici a taky deset divaku, takze je uplne natriskano, tak sedime a kecame se skvelym svedskym producentem Andreasem Tilliandrem o temny strane Japonska, o piti sake se zelenym cajem a tak vubec. Prubezne se taky na vsech koncertech objevujou ruzny remixeri GG nebo Miou Miou, chvilema je to fakt velka seslost.


V klubu mezitim defilujou ruzny zvlastni projekty, bluesman, basovej ninja, krehka tvurkyne japonskyho operniho hlasokraje, ktera ale v nestrezenou chvili nevaha prejit do absoulutne sileny steny revu, kterej zastavuje srdce. Vera Jonas z Madarska, kterou doprovazi kapela mistnich, bubenik je prej z Kanazawy, kam se chystame dalsi den. Celej koncert ma naprosto nejaponskej skluz, vic nez hodinu a DJ Jara se moudre rozhodne, ze ozeli svuj solo set, jinak bysme asi nezahrali vubec. Set s Moskitoo dopadne rekl bych jeste lip, nez ten prvni tokijskej, ohlas lidi v klubu je na tech par rukou ohlusujici a sledovanost programu je taky podle vseho vysoce nad normalem, cca 17000 lidi to melo zapnuty, podle toho co nam sdeluje po koncerte majitel klubu a live videostrihac v jednom.


Po koncerte zase pochodujem do nejaky hospody, kterou najit ve dve v noci uz je celkem problem, naviguje Keiichi manzel Moskitoo a veleslavnej hudebnik a remixer, ale nemuzem se zbavit dojmu, ze dem presne na opacnou stranu nez bydlime a kam se potrebujem dostat. Posleze se ukaze, ze ho ani ve snu nenapadlo, ze bysme chteli ty dve zastavky vlaku dojit pesky, vypada to, ze prvni zkusenost s tokijskejma taxikarema je neodvratna. Predtim ale jeste zajmava zkusenost z hospody, neni mozny si pridat ke stolu zidli, i kdyz je jinak cela hospoda prazdna, no ted jak to pisu, tak to zas tak zajmavy neni, proste se tam nektery pro nas normalni veci nedelaj, a naopak. Treba neexistuje ze by se japonci chteli narvat 4 s velkejma kuframa do jednoho taxiku. My sme to udelali, jestli z nas mel taxikar psotnik, tak to nedal najevo a korektne nas dovezl do naseho hotelu U dubu. Oblikame si erarni pruhovany pizamozupany nebo co to je a Tomasove statecne ulejhaj na podlahu na periny, ty sme dostali taky jen dve.




Žádné komentáře:

Okomentovat