neděle 17. května 2015

06 Jasnější než tisíc sluncí


Jsme v polovine turne, rano vstavame brzo a preci jen se vydavame do kamenny zahrady Ryoanji, podle ktery John Cage nazval svoji skladbu z let 1983-1985. My jdem dal a vymejslime televizni soap operu z prostredi kamenne zahrady. Moc se toho v ni dit asi nebude, ale jednou za par, treba za 35 dilu by mohl nejakej z kamenu promluvit, treba: dneska to teda fakt pali. Dulezitej by byl samozrejme sestrih toho co jste videli v minulych dilech (co se tyce humoru, slapeme s Gurunama OTK na paty).


Pri navratu do centra nas konecne zastihne uz den slibovanej tajfun - docela huste, ale jemne prsi - takovy to falesny filmarsky kropeni, ale filmare jsme zadny nevideli. Loucime se s ASMR panem v Guest Housu, a mizime ve slejvaku. Na odchodu me staci sokovat necekanym projevem emoci, rekne mi, ze mam hezkej batoh, srdce mi busi az na nadrazi.


Shinkansenem do Hiroshimy to svisti jako blazen, je tam jeden prestup, ale vsechno v pohode. Dokonce dneska ani neni zpozdeni kvuli zemetreseni.
 V Hiroshime na nadrazi potkavame Vitka Kalouska, kterej nam pomaha s timhle koncertem, kodrcame se tramvaji do klubu jak vystrizenyho z Lynche, Tarantina a Svankmajera (toho tady tak nejak generalne adorujou spolu s Karlem Zemanem), zjistujem, ze misto na hrani je koncert od koncertu mensi, ale nejak se s tim smirujem a 4 docela maly stolecky nam najednou stacej. 


 Prochazka po meste smeruje samozrejme k Atomovymu domu, cestou nam Tomas Prochazka na moste vysvetluje peclivym samostudiem nabyty podrobnosti a souvislosti vybuchu. No, je to husty a slozity cely.


 Po check-inu, v ramci turne v nejluxusnejsim hotelu, jsme se vydali na rychlou veceri v roboticky restauraci. U vchodu namackas na displeji co chces jist, zaplatis v automatu a dostanes listek na vlak, na zaklade kteryho pak (bohuzel zivej clovek pruvodci) donese jidlo a stipne ti listek. Je to jen jeden z komickejch zpusobu objednavani v restauraci, v jinejch je na stolech elektricka solnicka - takovy tlacitko z videostopu, kterym se privola cisnik, kdyz uz konecne vis co chces. Do ty doby si te nevsima, ale fakt vubec, i kdyz je treba primo u tebe. Kdyz sme byli u vic stolu najednou, tak objedna jen lidi od stolu se zmacklym tlacitkem a zase odejde, ostatni proste neodpovidaj jeho syntaxi.


 V klubu mezitim zacina hrat prvni kapela, takovej japonskej odkaz na Perryho Farrella z doby konce Porno for Pyros a jeho solovky, presvedcivy a silny, pak na podium vtrhne triclenna parta silencu v nocnich kosilich, jmenujou se jen klikyhakama まやかしプラスチック, ale prelozit se to da jako Fake Plastic asi. Je to cira esence industrializovanyho Japonska, vesely pisnicky zabaleny ve spleti pipani automatu, navigaci, mluvicich schodu, mluvicich reklam a mluvicich hracek, totalne blaznivy. 


Zpevacka Sayoko nam ucaruje, takze chvili po koncerte uz z ni je nova vokalistka Gurun Gurun, neboji se niceho a to nam fakt imponuje, ze maj na svejch legracnich strankach velkou atomovou bombu me trochu prekvapilo http://mayapla.web.fc2.com/.
Dal hraje Gallery Six - moc prijemnej vodni ambient, u kteryho diky jetlagu trochu usinam a po nem dalsi mistni - stabilo (speaker gain teardrop) - kluci tomu rikaj ctenar emailu. 


 Je to ale naprosto skvely a hypnoticky a pripadam si, ze se vznasim v obrovskym chuchvalci svitici energie, tyhle dva maj spolecny ep, ktery si muzete treba poslechnout tady: http://stabilo-loadbang.bandcamp.com/album/silent-snow.
Samotnej koncert Gurunu je potvrzenim vzestupny tendence, dejou se nam tam fakt neuveritelny veci a Sayoko je uplne skvela, umerena, roztomila, hraje mi na kalimbu a prasti se pri koncerte do hlavy o vycpanyho jelena co je za nama na stene. 


Nasledna hostina pro kapely slape na paty zazitku z Matsumota, pesky se kodrcame s tezkejma kuframa do hotelu, ale aspon to trochu vychodime. Jako obvykle probiha skupinove foceni a skupinove louceni, je to obtizna disciplina, ale zaciname si to asi uzivat.

Žádné komentáře:

Okomentovat