01 Kolik zasuvek, tolik vstupu tour

Odbaveni probehlo v pohode, i kdyz obsah nasich kufru, by bylo urcite mozny vyhodnotit jako streva nejakyho pekelnyho stroje. Let do Dubaje byl paradni, jakmile zacli podavat jidlo, tak pan co sedel vedle nas, se zvednul, zezelenal a omdlel. Pri padu se prastil hlavou o velkou kliku od dveri, my sme zrovna otevreli krabicku s veceri. sebehla se skoro cela posadka a zacli ho ozivovat, dali mu masku a velkou zelenou bombu, trochu ho propleskli a pan nastesti naskocil, ale nechali ho este nejakou dobu lezet na podlaze. Palubni steward se na nas otocil a spiklenecky zaseptal - enjoy the show, se znacne smisenejma pocitama sme teda jedli primo nad zsinalym nebozakem. Jedna z letusek ktera stala na strane u dveri, se potrebovala dostat do ulicky a tak nebozaka prekrocila primo pres hlavu, pak ji doslo ze ma sukni, a zacla se roztomile cervenat, pravdepodobne to trochu vzpruzilo i nebozaka na podlaze letadla. Ze by nejakej tajnej ozivovaci trik? Kdyz se chlapek konecne zvedal, ukazalo se ze mu tu bombu s kyslikem do masky nespis zapomeli pustit.. no ale zafungovalo to i tak. Druha pulka kapely si mezitim uzivala kecy dvou nejakejch muzikalovejch producentu, ktery sedeli vedle nich v jedny rade. Jara si prej pripadal jak sojuz-apollo.

Letiste dubaj - neco jako centralni sklad PPLky, ale pro lidi. Svezou vsechny z celyho sveta nekam do klingonsky pouste a pak je zase rozstrelej po celym svete. V duty free shopu prodavali Porsche, ale to se nam do niceho neveslo. Ve volnym case jsme studovali slovnicek uzitecnejch frazi, ta hlavni - vsude jsou jen nejaky klikyhaky a nevim co mam delat - tam chybi.

Let se strasidlem

na lince Dubaj-Narita nas cekaly strasidla, presne takovy, jaky jsou na obalu desky KON B. vedle kazdyho z nas sedelo jedno takovyhle cosi zabaleny v bily dece, neco mezi duchem a mumii, i s letuskama to komunikovalo jen mavanim ruky, vic sme videli az po pristani, byli to normalne lidi.

Tokio - prask

Sme tu, zadnej problem, imigracni urednici se o nas dovedeli ze jsme loutkar, programator, ucitel a pr manager na vylete. marne se snazili precist napis CESTOVNI PAS. Cesta vlakem do centra byla superdlouha, asi 40 zastavek. Na prestupu nam nejakej chlapek poradil, videl ze se tam nejak motame, vecer se pak uzkazalo, ze bydli nejen ve stejnym hostelu, ale i ve stejnym pokoji... je to tu jedna velka vesnice. Co se tyce naseho zmateni - maj tu neco podobnyho, jako kdyz se na Ortenove namesti nebo na Strahove za jizdy meni cislo autobusu, tady se menila cela linka metra a vsechno tak bylo mnohem jednodussi, nez to vypadalo.

Dali sme si nejaky piva a sli bojovat s jetlagem, Jara ma hruzu z cizich lidi v loznici a chrapajicich specialne, stejne sme byli rozdeleny na dva a dva do osmiluzkovejch pokoju narvanejch dalsima lidma, tak to byla ciste ruska ruleta, jestli tam nekdo bude chrapat. U nas teda chrapalo asi 5 lidi, kus jsem toho nahral, sestej zvracel z palandy, ale to jsem nenahral.

v Tokiu nad ranem sepsal Ondrej