08 Tohle mesto zkazilo umeni

 

Rano v Tokiu zase nestihame nic a vybihame tentokrat bez doprovodu nasich nejruznejsich tourmanageru sami na vlak do Kanazawy. Je to uplne nova linka, ktera jezdi teprv od pulky brezna, Schinkanseny jsou barevnejsi, nevim jestli rychlejsi, ale na zastavkach vsechno zari novotou.

Vedle me sedi nejakej starsi pan a kdyz se natahuju pro caj, vytresti trochu oci na moje tetovani a pak na me spiklenecky mrka a zmoula si malicek, ale v tu chvili mi nic nedochazi.

V Kanazawe na nadrazi (lezi nedopalek, a vedle nej duchodce tuhej jako spalek) je na perone jedna prosklena budka jako cekarna a druha, ktera nejdriv vypada, ze je z mlecnyho skla, ale pak se ukaze, ze je naplnena kourem a kurakama. Mistnost na koureni je vedle toalet i ve vlaku, dalsi mista pak nachazime treba v Tokiu, pod mrakodrapem maj kuraci vyhrazenou drevenou oboru, jinde jsou na mape mesta zlute vyznaceny casti ctvrti, kde se nesmi kourit na ulici.

 O neco slozitejsi to maj treba vegetariani, nebo vegani, pro ty zadny kupe ve vlaku vyhrazeny neni  a slovo vegetarian se do japonstiny vkrada jen se znacnou neneduverou, zakladem nejistoty je predstava (do znacny miry opravnena), ze do vseho sypou susenej prasek z ryb, nebo lejou rybi omacku. V restauracich nebejvaj moc ochotny cokoli na recepture menit, nejspis by jim to ani nedovolil pocitac pres kterej se jidlo objednava, vetsinou ani netusej, na co se jich clovek pta a vselijak se kroutej, pres to v Matsumoto a v Hiroshime ukazujou, ze v tom neni zadnej problem a daji se pripravit lukulsky hody i na vegansky bazi, a to v podstate z japonskejch tradicnich jidel. Treba ty cerny koreny od lopuchu, nebo co sme to meli, soba nudle a sushi s necim zelenym. Na snidani onigiri s fermentovanou svestkou a je po strachu ze smrti hladem. V Tokyu je i par vyhlasenejch veganskejch restauraci, ale nejak soustredene po nich nejdem.

Nadrazi v Kanazawe je teda fakt monumentalni, ale este nedavno tomu tak prej nebylo, za vsechno prej muze otevreni sbirek moderniho umeni, na ktery sem zaclo prijizdet vic lidi, ktery zpusobili celej ten boom. No, zni to trochu podezrele, ale takhle nejak se nam to Asuna snazil vysvetlit. Jedem do klubu, na nas posledni koncert, rikame si, co mensiho muze bejt po Dommune, ale realita nas zaskoci, krasnej velkej prostor nedavno opusteny banky, zkonvertovanej na galerii, backstage mame v trezoru, to je asi i vic nez kadernictvi. 

Nazvucime a vydame se do mesta konecne na nejaky nakupy a prohlidku mesta, ale je to spis mucivy, nevime co driv a skoncime s krabickou sashimi ala ceko style nekde u reky, kam neni videt ze silnice.

Koncert je zase  bezvadnej, poblikum stoprocentne pozorny, hraje nejdriv nejakej experimentator se samplerem a plechovkou piva, potom naprosto nekompromisni cyberhouslista Hideaki Shimada, to je asi nejzarputilejsi zalezitost ze vsech, ktery jsme za pobyt v Japonsku videli, vsechny ty naznaky, ze na tyhle planete davno existujou nejaky entity, jimz nemuzeme uplne porozumet, pachteni za poznanim a pochopenim najednou selhava, realita se transformuje  do nejakyho uplne jinyho systemu, jsem dojatej jak suva.

Pak hrajem posledni guruni japonskej set, tentokrat krehke vokalistky vystridal sam velmistr Asuna, podari se nam pravdepodobne otevrit nejakej portal do jiny galaxie, kde ale diky Asunovejm hrackam zijou kukacky a piskaj mysi, vlny svitivyho chaosu se koncertem prevalujou tentokrat pro me naprosto necekane a posledni vlna nas vyvrhne na plaz plnou plastovej hracek z kindrvajicek. Je po vsem. Prodame tunu desek, dalsi vymenime se zucastnenejma umelcema, i se spoustou jinejch, ktery prisli na koncert. Foceni, louceni a uprk do japonsky lazne onsen, uz je po jedenacty a ve 12 zaviraj, cestou si Asuna vsimne my kerky a prosi abych ji do neceho zabalil nebo schoval, ze potetovany lidi od mafie do lazni nesmi, aspon v Kazazawe (dochazi mi konecne scenka z vlaku).

 

 Jinak je to velka legrace, i za tech dvacet minut se nam podari se malem uvarit, pak jeste parni lazen, pred kterou se clovek natre nejakou soli s petrzelkou, rikal jsem si, kdy nas nekdo klepne a upece, ale vsechno dobre dopadne.

O pulnoci pochodujeme podel reky do hotelu, pred tim jeste nakoupime nejaky drobnosti v mistni zabce 7/11 a vyjizdime do nevyssiho patra, do krasny (velky) japonsky mistnosti, ktera se jmenuje Sakura, kde budem na tatami hodovat, popijet s Asunou a jeho pritelkyni a skvelou pisnickarkou Rimou Kato, a tam i vytuhnem s plechovkou Saporro v ruce. Posledni koncertni den je proste megaluxusni po vsech strankach.